Dubnové parlamentní volby v Maďarsku jsou vnímány jako neoficiální referendum o politické budoucnosti premiéra Viktora Orbána a jeho strany Fidesz. Podle politických a sociologických expertů je tentokrát klíčová přirozená mobilizace voličů, podobná té z roku 1956 během protikomunistického povstání, nikoli organizované akce samotných stran.
Sociální psycholog György Csepeli uvádí, že Orbánova vláda se účastní intenzivních kampaní, kdy své podporovatele sváží na mítinky autobusy, avšak tyto akce nejsou tak spontánní, jak se prezentují. Navíc vláda začala masivně rozdávat finanční pobídky, jako například 14. důchod, což však podle Csepeliho už neovlivňuje voliče. V Maďarsku si po 16 letech vlády Fidesz lidé žádají změnu a tento pocit se zdá být silným motorem volební nálady.
Na druhé straně opoziční strana Tisza Pétera Magyara získává na popularitě a v průzkumech veřejného mínění předstihuje Fidesz, byť jen o několik procentních bodů. Uvnitř maďarské populární jsou však konzervativní hodnoty stále silné, což neposkytuje jasnou výhodu pro žádnou z politických stran. Podle průzkumu agentury Republikon by Tiszu podporovalo 33 procent obyvatel, zatímco Fidesz 28 procent.
V Maďarsku je volební výsledek výrazně ovlivněn systémem jednomandátových volebních obvodů, což znamená, že i drobný posun v podpoře může mít dramatický dopad na rozdělení křesel v parlamentu. To dává volebnímu boji nepředvídatelnost, přestože zatímní průzkumy ukazují na vedení Magyarovy opozice. Přestože optimismus je podle Csepeliho na straně opozice, konečný výsledek stále není jasný. Jednotlivé hlasy by mohly nečekaně změnit rovnováhu v nejenom jednomandátových obvodech, ale i na celostátní úrovni.
