Každodenní výzvy i hluboce lidské příběhy jsou nedílnou součástí pracovního života Lucie Zemančíkové, která už pět let působí jako zástupkyně šéfa pražského oddělení vražd, známého jako „mordparta“. Během dvou desetiletí v policejní službě se stala svědkyní mnoha případů, které by nejednoho člověka ohromily. Od brutálního zločinu objevu těla během Vánoc po vyšetřování úmrtí, při kterých čelí nečekaně banálním motivům.
Zemančíková, držitelka titulu doktorky práv, přiznává, že delikátní povaha její práce vede k určité otupělosti vůči hrůzám, které pravidelně zažívá. Nicméně stále ji zaráží, jak malicherné důvody vedou lidi k vraždám. „Stačí hádka o úklidu pokoje a člověk přijde o život,“ dodává.
I když se její práce soustředí na potírání zločinu, věří také v její přínos pro pozůstalé obětí. Řešení případů vraždy dává lidem naději na uzavření a často je může ulevit pocitu nejistoty. Zemančíková zmiňuje, jak ji překvapilo, když jí matka zavražděného děkovala za uzavření případu. „Syn se jí nevrátil, ale alespoň znala pravdu,“ vysvětluje.
Nachází se však na tenkém ledě, pokud jde o právní systém. Kritizuje například dohodu o vině a trestu v případech vražd a také spravedlnost, kdy pachatelé mají plnou právní ochranu zajištěnou státem. Domnívá se, že by měli nést zodpovědnost sami. Každý případ, ať už je jakýkoli, znamená pro ni hru, kterou se snaží vyhrát.
Navzdory letům zkušeností přiznává, že se stále občas probouzí v noci s myšlenkami na práci. Ne nosí si obrazy z míst činu, ale spíše si uvědomuje každodenní odpovědnost a péči o postup vyšetřování.
V osobním životě hledá úlevu ve sportu, přátelstvích, knihách a cestování, což jí pomáhá znovu dobít energii na její náročné povolání.
Lucie Zemančíková pokračuje v boji za spravedlnost a snaží se, aby každý vyřešený případ nebyl jen číslem v policejní statistice, ale skutečným uznáním utrpení a odvahy.
