Filmový svět v Česku je aktuálně svědkem bouřlivých debat okolo nominací na České lvy. V čele pole stojí filmy Franz režisérky Agnieszky Holland a Sbormistr režiséra Ondřeje Provazníka, které se utkají o hlavní ocenění. Zatímco Franz, s 15 nominacemi, a Sbormistr, s 13 nominacemi, patří mezi favority v kategoriích nejlepší film, režie a scénář, cesta dokumentu od Kláry Tachovské Ještě nejsem, kým chci být, směřujícího na Oscary, vyvolala pozdvižení, vzhledem k tomu, že se film vůbec ve výběru na Českého lva neobjevil.
Sbormistr, film upozorňující na citlivé téma zneužívání v kolektivech pracujících s mládeží, čelí kritice z etických důvodů. Producent Radovan Síbrt obvinil tvůrce z retraumatizace vzhledem ke podobnosti příběhu se skutečnou kauzou Bambini di Praga, ve které byl jeho bratr hlavním svědkem. Přestože prezidentka ČFTA Helena Uldrichová vyjádřila podporu Sbormistrovi, na Oscary byl nakonec vybrán dokument od Tachovské.
Dalším kontroverzním bodem je seriál Metoda Markovič: Straka, kritizovaný kvůli obnovování traumat obětí zločinců, na nichž je seriál založen. Zdá se, že rozhořčené reakce mohou být inspirovány podobnou diskuzí okolo Sbormistra.
Tyto situace vedou k širšímu zamyšlení nad úlohou filmového umění v zobrazení hrůzných momentů historie, jakými jsou například filmy o holokaustu. Jejich smysl spočívá ve varování a vzdělávání, čemuž umění citlivě přispívá, pokud je natočeno s potřebným respektem a hlubokým porozuměním.
