V malé francouzské obci Pont-de-Barret vznikl unikátní projekt, který nabízí nový pohled na šetření nákladů a ochranu životního prostředí. Společenství 30 obyvatel zde sdílí jedno auto, Citroën ZX z roku 1996, který se za čtyři roky stal neodmyslitelnou součástí vesnického života.
Tento ekologický a ekonomický experiment byl zorganizován dvěma iniciativními muži, Xavierem Charlesem a Adrienem Zaskem. Xavier, na něhož je vozidlo oficiálně registrováno, se rozhodl auto poskytnout ostatním obyvatelům. Projektu ale předchází určitá pravidla, například sdílení nákladů na údržbu, technickou kontrolu a palivo.
Každý z uživatelů platí přibližně šest korun za každý ujetý kilometr, do ceny je zahrnut benzín. Vzdálenosti jsou pečlivě zapisovány do spořícího notýsku a stav tachometru musí sedět. Klíče od auta jsou uloženy v místním baru s trafikou, jehož majitelka paní Pomme je ochotně vydává podle online rezervací.
Obec si dala záležet na vzájemné důvěře a podpoře, potvrzuje to i samotná paní Pomme, která je hrdá na úspěšný kulturní model. Ve vesnici si účastníci projektu vytvořili diskusní skupinu, kde se vzájemně informují o stavu vozidla a sdílejí osobní zážitky.
Sdílené auto najede ročně přibližně 10 tisíc kilometrů, což činí průměrně 27 kilometrů za den. Jednou z pravidelných uživatelek je pracovnice na místních farmách, paní Diane, která oceňuje možnost kombinovat pracovní a osobní cesty bez nutnosti vlastnit vlastní vůz.
Model sdílení vozidla se již rozšířil i do sousední obce, kde 40 řidičů sdílí celkem sedm aut, čímž demonstrují rostoucí trend sdílené dopravy jako prostředku k úsporám a ochraně životního prostředí.
Příklad z Pont-de-Barret dokazuje, že s trochou organizačního úsilí a důvěry může komunita radikálně snížit dopravní náklady a zároveň učinit krok směrem k udržitelnějšímu způsobu života.
