V současnosti se dílo Jonathana Swifta, zejména jeho známá kniha „Gulliverovy cesty“, jeví jako aktuální než kdy jindy. Ačkoli jeho příběhy často oslovují dětské publikum, původně byly napsány jako satirická kritika společnosti a lidských slabin, což je stále důležité téma. Autor se v nich zamýšlí nad tím, že pokrok vědy a techniky nemusí nutně znamenat morální či intelektuální rozvoj lidí.
Na domácí scéně, konkrétně v České republice, se situace jeví obdobně kriticky. Ministr zahraničních věcí Petr Macinka vyjadřuje své názory ohledně ruské propagandy s odvoláním na to, že v České republice není přítomna. Tento postoj však vyvolává otázky ohledně jeho politické prozíravosti.
Macinka zároveň v Kyjevě prohlašuje, že pouze menší skupina Čechů sympatizuje s Ruskem. Tyto jeho výroky však zůstávají v rozporu s tím, že s sebou na Ukrajinu vzal osobu, která ruskou propagandu evidentně šíří. Onen zastánce Kremlu byl schopen v kontextu zničených ukrajinských paneláků označit NATO za viníka, čímž přejal narativ ruské propagandy.
Dalším bodem kritiky je vládní koalice, jejíž rozhodnutí nepřeprodat Ukrajině letouny L-159 údajně Kremlu vyhovuje. Přitom kyjevská vláda vyžaduje tyto stroje pro efektivnější bojové operace.
Prezident Petr Pavel, odlišující se od této vládní skupiny, se podle kritiků zdá být jediným skutečným zastáncem jak ekonomických, tak morálních zájmů České republiky. Navzdory této horlivé obraně národních hodnot se ovšem ocitá v pozici Gullivera, jehož zásady a velikost nejsou sdíleny jeho současníky.
Kritika české politické scény odráží slova, která ve Swiftově příběhu pronesl král obrů k Gulliverovi, zdánlivě platná i dnes: velká část společnosti si stále uchovává spíše primitivní instinkty než vyspělé rozumové schopnosti. Tato metafora naráží na současné politické pokrytectví i nedostatek dlouhodobé vize v současné politice.
