Nová česká pohádka „Princezna stokrát jinak“ se snaží oslovit diváky příběhem o princezně Stele (Ema Klangová Businská), která žije v Jablečném království a každý den se probouzí s novou podobou. Tento neobvyklý námět zpracovali scenáristé Tomáš Belko a Tomáš Krejčí pod taktovkou režiséra Miloslava Šmídmajera. Nicméně, na plátně se tento pokus o moderní pohádku setkává s řadou obtíží.
Zápletka počítá s magickým momentem, kdy princezna v dětství prohlásí přání být někým jiným, což vede k jejím denním proměnám v někoho jiného. Pokud se nevyléčí do osmnáctých narozenin, zůstane v podobě, kterou zrovna přijme. Aby byla zlomena tato „multipersonóza adolescenta“, zkouší se princezna rychle provdat za pašeráka knih Johana (Filip Březina), ale ani to nevede k úspěchu. V hledání léku ji doprovází Johan a jeho přítel Kuře (Martin Stránský), přičemž děj odhaluje, že podobným prokletím trpí i vládce sousedního Hruškového císařství Ukrut (Tomáš Weber).
Tvůrci se pokusili o propojení klasické pohádky s moderními tématy, jako je přijetí sebe sama a odolnost vůči tlaku společnosti. Bohužel, výsledkem je film, který se snaží být příliš mnohým zároveň a přetížen je nesourodými scénami a postavami.
Film neobstojí ani v humoru. Pokusy o jazykovou modernizaci či vtipné výrazy typu „dobytkoiny“ ne vždy fungují a často vyznívají nuceně či trapně. Herecké výkony zůstaly v šedi průměru, protože početné vedlejší postavy nedaly hercům dost prostoru vyniknout. Režijní záměr okouzlit diváka alespoň pohledem na malebná místa, jako zámek Opočno, se tříští pod tíhou chatrného scénáře.
Ačkoliv výprava a kostýmy vykazují určitou úroveň vkusu a snahu, celkově pohádka nenaplňuje očekávání, která by spadala do sféry uspokojivě moderního a zároveň klasického vyprávění.
Zdá se, že cestu ke kvalitní české pohádce je třeba ještě hledat.
