Ruská občanka Polina Azarnychová se stala středem pozornosti poté, co BBC odhalila její zapojení do náboru stovek Arabů a Afričanů do ruské armády, slibující méně rizikové pozice, než jaké ve skutečnosti plnili. Azarnychová, dříve učitelka, měla rekrutovat minimálně pět set mužů pod falešnými záminkami práce mimo frontové linie, ačkoliv ti po krátkém výcviku skončili přímo na ukrajinské frontě. Podmínky smluv byly navíc konfidenční a mnozí z verbovaných se dočkali automatického prodloužení smlouvy bez svého vědomí.
Příběh syrského dělníka Umara, který byl spolu s dalšími slíbenými ochránci ropné infrastruktury podveden, ilustruje taktiku, kterou Azarnychová využívala. Po příjezdu do Moskvy byli rychle transportováni do Brjansku, kde jim byla nabídnuta smlouva v ruštině, jíž neporozuměli. Byli vystaveni nebezpečným a nehlášeným podmínkám, přičemž důraz byl kladen na to, že budou finančně saturováni i z hlediska občanství.
Navzdory svým zásadám se Umar a další stali svědky a oběťmi mokrého prachu fronty, kde jim byly pasy zabaveny jako forma pojistky na jejich důvěru. Umarovy zprávy z fronty vykreslují temný obraz průběhu bojů s vysokou četností zranění a smrti. Tváří v tvář realitě války si uvědomují, že byli podvedeni ženou, která prý za každého naverbovaného získala 300 dolarů.
Kromě Umara sdílí osud Egypťan Muhammad, který měl v Rusku studovat, ale kvůli školným potížím souhlasil s prací v armádě za slib dokončení studií. Bohužel kontakt s rodinou skončil, když byl nečekaně převezen na frontu. Azarnychová, která v lidech viděla především možnost výdělku, zanechala za sebou řadu rozbitých životů a ztracených nadějí.
Celý incident poukazuje na temné praktiky některých náborových strategií během konfliktu na Ukrajině a úsilí Azarnychové jen podtrhuje, jak lidské osudy může válka obchodovat do nekonečna.
