S blížícím se předáváním cen Razzies, známých také jako Zlaté maliny, přichází čas se zamyslet nad těmi nejméně povedenými filmovými kousky uplynulého roku. Mezi nimi zaujímají pozoruhodné místo i české filmy, které si nevysloužily příliš kladného hodnocení ani u domácího publika. Významnou postavou na této scéně je Eva Toulová, jejíž tvorba tradičně sklízí kritiku za nízkou úroveň zpracování a minimální návštěvnost. Její letošní počin ‚Deník shopaholičky‘, který se snaží být satirou na konzumní společnost, je dalším dokladem neúspěšnosti ve filmu pokročit.
Debutující režisér Lukáš Vokoun se ve svém snímku chvástá nezávislou produkcí, avšak jeho snaha přinést devadesát minut smíchu selhává – na diváky totiž čeká pouze frustrace. Podobně si nevedl lépe ani Milan Cieslar, jehož ‚Kde končí láska‘ budí dojem příběhu psaného během náročného období pandemie a ztrácí na kvalitě především díky chatrnému scénáři.
Martin Horský se pokusil o romantickou komedii ‚Moře na dvoře‘, ovšem nedopatřením sklouzává spíše k melodramatické frašce. A jak se ukazuje, české horory stále bojují s oblíbeností. ‚Uzel zla‘ režiséra Jana Haluzy je jen dalším v řadě pokusů o oživení tohoto žánru, který nezanechal žádný výraznější dojem.
Ve světě adaptací upoutává pozornost ‚Pět nocí u Freddyho‘, který i přes komerční úspěch původní verze nyní nabízí pouze opakovaný materiál bez přidané hodnoty. ‚Tajemství loňského léta‘ zase zkouší modernizovat klasiku, avšak nedostatečně inovativní pojetí zůstává jako nevýrazná kopie.
Závěrem lze zmínit moderní adaptaci pohádky o Sněhurce, která sází na politickou korektnost, avšak ztrácí na kouzlu původního příběhu a nenabízí divákům dostatečnou zábavu ani napětí.
Jedno je jisté – Zlaté maliny přetrvávají jako výrazný odstrašující příklad, že ne vždy je na filmovém plátně vytvářeno něco, co stojí za to zhlédnout. Jaké snímky ze seznamu si odnesou ocenění letos, se dozvíme již brzy.
