Nedávný objev fosilie želvy v polských sedimentech obrátil známá fakta o historii želv v Evropě vzhůru nohama. Mezinárodní tým paleontologů, ve kterém figuroval i český odborník Milan Chroust, odhalil fosilii kožnatkovité želvy, datovanou přibližně 12 milionů let nazpět, v oblasti současné obce Zwierzyniec. Tato želva patřila k druhu Trionyx cf. vindobonensis, což vyvolalo úžasné zjištění, že v době miocénu, tedy období mladších třetihor, se v Evropě nevyskytovaly jen očekávané rody, ale že také střední Evropa hostila druhy typicky nacházené v tropech.
Dosavadní teorie rozdělovala Evropu miocenního období na dvě zóny: západní s rodem Trionyx a východní, kde se vyskytoval rod Rafetus. Český druh Rafetus bohemicus, objevený u Bíliny, byl považován za lokálního zástupce východní evropské populace. Objev u Zwierzyńca nyní naznačuje, že rozdělení těchto zón nebylo ostré. Pravděpodobně se populace překrývaly a soupeřily o životní prostor.
Fosilie lebky Trionyx cf. vindobonensis, přinesla fascinující poznatky. Tvar lebky, s prodlouženými nosními otvory a zesílenými očními jamkami, ukázal, že tyto želvy byly adaptovány na život ve vodě, s vynikajícím pohybovým aparátem pro sladké i brakické vody. Jejich evoluční úspěch po miliony let byl patrně podpořen schopností přizpůsobit se proměnlivým klimatickým podmínkám.
Nález téže zmiňuje širší evropský kontext, že střední Evropa miocénu mohla být mnohem rozmanitějším prostředím než dříve předpokládané. Tento významný objev nejenže přehodnocuje paleontologickou mapu Evropy, ale také zasazuje místní nálezy do většího geohistorického obrazu. Přitom naznačuje, že tropické klima a flóra mohly v tomto regionu přetrvat déle, než se dosud domnívali vědci.
